na Blog.cz

Dívka se opírala o zábradlí velmi netrpělivě někoho vyhlížela z balkónu...Najednou její srdce nadskočilo radostí ,,JE TU!!" .
Vyběhla z bytu a seběhla v domě po schodech a běžela naproti svému příteli,se kterým se neviděli pár měsíců.Pár krutých měsíců neboť do doby jeho odjezdu byli jako jedno tělo - jedna duše,nebylo dne kdy by se neviděli...A teď je zpět.Vše bude jako dřív....
Hbitě se za ním rozeběhla na ulici a pevně ho objala,jako by už ho snad nikdy nechtěla pustit.Najednou chlapec ucítil teplý pramínek na jeho tváři,uvědomil si že děvče pláče.
,,Co ti je Jano?Stalo se něco?" zeptal se něžně.Pohlédla mu do očí ,,Jen...jen jsem tak ráda že už jsi u mně,tak moc se mi stýskalo!" řekla. ,,Takže jsou to slzy štěstí,mám pravdu?" naznačil úsměv. ,,Ach Michale - ano!JSOU!" řekla nadšeně.
Po pár týdnech se vše skutečně vrátilo do starých kolejí,rozuměli si jako by snad byli jedna osoba a milovali se jak jen to bylo možné.On měl pocit,že by dokázal létat,ona se cítila jako by mohla obejmout celý svět.On jí pomáhal když jí chyběl otec,kterého nepoznala.Ona ho utěšovala,když byl smutný z toho že ten jeho je stále pryč...Čas běžel a oba už pomýšleli na společnou budoucnost.Nebylo proč nad ní nepřemýšlet...
Jednoho dne,když se zrovna chlapec chystal navštívit svojí milovanou dívku ho po cestě na ulici zastavil starší muž,trochu prošedlý se zajímavými rysy v obličeji.Nevěděl,že ho dívka pozorovala ze svého mramorového balkónu,ona viděla JEN svého přítele bavit se o něčem se starším mužem.Proč se znepokojovat?Zalezla do bytu a spokojeně čekala na brzký příchod přítele...Dneska mu chtěla říct něco obzvlášť speciálního.
Jenže chlapec k dívce nepřišel...Ani později.Ani za pár dní.
Dívka nevěděla jak si toto chování vyložit a tak mu stále volala,když jí to nebral zvonila u jeho domu,neotvíral dveře...Byla zoufalá.Tak to trvalo celý jeden měsíc,až si jednou ztrápeně řekla že už tomu musí být konec,že jí to vše musí vysvětlit.Napsala mu sms: ,,AHOJ.PROSIM,BER MI TELEFONY.NEHRAJ SI NA MRTVEHO BROUKA.VZDYT SE MILUJEME!A JESTLI SE CHCES ROZEJIT REKNI TO ASPON ROVNOU!"
Odpověď ale nepřišla,rozešli se,ale bez slov.Od té doby se už neviděli
Po šesti letech: Jednou šla dívka - teď už žena,velmi smutná s malou dceruškou do obchodu,bylo vidět že byla velmi unavená.Nojo,děti.Procházela s malou princeznou regály a najednou HO uviděla!Byl stejně překvapený jako ONA...Vůbec se nezměnila,řekl si v duchu muž.Pomalu se k němu s dcerkou blížila a přidala k tomu polosmutný úsměv.
,,Ahoj." řekla potichu. ,,Ahoj....Dlouho jsme se neviděli." řekl rozopačitě. Nastalo nepříjemné,trapné ticho.
,,Michale!Už mám tu polívku!" zavolal na muže,starší pán a přiběhl k němu.Žena jen vykulila oči,nikdy by nevěřila jak dobrou má paměť.Možná si občas nevzpomněla co má koupit,ale tenhle obličej si pamatovala.Byl to ten muž!Ten co tam tenkrát stál...
Staršímu pánovi neušlo jak se muž dívá na tu ženu s dítětem dívá.Podíval se táké,v jeho obličeji se objevil neidentifikovatelný výraz. Žena byla zvědavá: ,,Michale,nepředstavíš mě?"
Muž se k tomu příliš neměl,ale nechtěl být netaktní. ,,Jano,tohle je Honza,Honzo tohle je Jana,bývalá přítelkyně." Před posledním slovem udělal nepatrnou pomlku... ,,Michalův táta" dodal chvatně starší pán. Žena se ještě více podivila. ,,Skutečně..." podívala se na muže ,,..tak to jsem se konečně dočkala a poznala vás" podala mu ruku.
Starší muž vycítil že si nejspíš ti dva budou chtít něco povyprávět,chytil tedy za ručku Janinu holčičku a šli se podívat do regálu s hračkami.
Opět nastalo ticho ,,Páni..." vyvalila žena oči ,,...tak tvůj táta!" - ,,Jo." ......
,,Víš.." začala Jana nejistě svůj proslov ,,možná není správné to teď vytahovat - je to vlastně k ničemu,ale stejně se zeptám..." pohlédla mu zpříma do očí,tak jak to uměla jen ona ,,..pročs to tenkrát TAK ukončil?Bolelo to,dlouho..." vydechla.Muž nabral síly ,,Ano,vím.Ale nejen tebe.Abys to pochopila,neměl jsem na výběr .." - ,,Vždycky je na výběr" zasmála se výsměšně. ,,Ne,vždycky NE!" - ,,Tak co se tenkrát stalo?" zajímala se. ,,Víš,můj táta není jen MŮJ táta." - ,,Nechápu." Muž se zadíval na chladící box s colou ,,Prostě jsem se ten den co jsem k tobě měl přijít dozvěděl,že mám rakovinu." - ,,...." nenanácházela slov.Tohle nečekala. ,,Al,ale..." zakoktala se ,,...vždyt to by jsme spolu zvládli" - ,,Ne,nezvládli,musel jsem jet do Anglie na speciální léčbu a nechtěl jsem tě tím zatěžovat.Už tak si to měla těžké.Navíc to vypadalo tak,že umřu.A pak tu byla ještě jedna věc..." Jen se pozorovali. ,,A teď už jsi zdravý?" vyhrkla - ,,Ano,téměř." Oddechla si.
Zazářily jí oči. ,,Máš krásnou holčičku." Řekl unaveně,ale s upřímným úsměvem. ,,Dík,jo - ..." vyhla se jeho pohledu ,,...je po tobě" dodala o poznání tišeji. ,,CO to povídáš???" nechápavě se na ni podíval. ,,Ano.Je to NAŠE dítě,ten den jsem ti to chtěla říct." ..Muž jen mlčel.Srovnával si myšlenky.Ne.Jen to ne mu letělo hlavou. ,,TO NEJDE!" řekl zvýšeným hlasem. ,,T..ty.. máš snad manželku?Nebo nechceš dítě?Jestli si myslíš že po tobě něco budu chtít tak se sakra mýlíš,zvládala jsem to bez tebe celých šest let!!" zakřičela tak,že se někteří lidé v krámě otočili. ,,Ne.O to nejde..." - ,,Tak o co?" řekla podrážděně. - ,,Víš jak jsem řekl,že mimo tu nemoc byla ještě jedna záležitost co...." - ,,Jo,no a?" skočila mu do řeči. Přiblížil se k ní,že je dělilo od obličejů jen pár centimetrů,byla z toho velmi nervózní. ,,My dva jsem sourozenci." Řekl téměř neslyšně. Jen vytřeštila oči a zamrzla jí ústa v pootevřené poloze.Tohle nečekala.Cože?Myslela že omdlí.
,,Ten doktor,je to můj a TVŮJ otec." ...řekl mírně. ,,Ale to není možné!" zašeptala ,,Vždyť ty jsi svého tátu nikdy nepoznala..." ,,..Já si to ověřil." Dodal a ona se rozbrečela.Obejmul ji a chlácholil jako tenkrát,ale teď to bylo jiné,na utišení nestačilo pár minut,ani hodin....
Občas nás mohou v budoucnosti dostihnout i ty napohled nejnepodstatnější okamžiky minulosti a nikdy už to nebudeme moc změnit.Změní to nás,i ty co příjdou po nás...